černo
[černo]
příslovce v přísudku
(kde)
(zejména ve spojení se slovesem být)
vyjadřuje stav prostředí s převahou černé barvy, něčeho černého vůbec:
Venku je černo, přichází bouřka.
V cukřence bylo úplně černo, jak se to tam hemžilo mravenci.
◊ mít černo před očima
mít závrať, nemoct vnímat, ztrácet vědomí (v důsledku vyčerpání, emocionálního vypětí ap.):
V závěru závodu už jsem měl černo před očima, byl jsem úplně mrtvý.
Násilník u soudu řekl, že měl černo před očima a neuvědomuje si, co dělal.
→ dočerna, do černa
→ načerno, na černo
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[černo]
příslovce v přísudku
(kde)
(zejména ve spojení se slovesem být)
vyjadřuje stav prostředí s převahou černé barvy, něčeho černého vůbec:
Venku je černo, přichází bouřka.
V cukřence bylo úplně černo, jak se to tam hemžilo mravenci.
◊ mít černo před očima
mít závrať, nemoct vnímat, ztrácet vědomí (v důsledku vyčerpání, emocionálního vypětí ap.):
V závěru závodu už jsem měl černo před očima, byl jsem úplně mrtvý.
Násilník u soudu řekl, že měl černo před očima a neuvědomuje si, co dělal.
→ dočerna, do černa
→ načerno, na černo
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)